Klidný advent aneb Hlavně se z toho nezbláznit!

Kdyby mi někdo před rokem řekl, že advent je možné prožít v klidu a bez stresů, asi bych si přinejmenším zaťukala na čelo. Ale tak klidný a pohodový advent, jako mám letos, jsem snad nezažila (a na dlouhou dobu asi nezažiju :-) ). O to víc si toho klidu a té adventní pohody užívám :-)

Pravda, začátek adventu byl krušný. Dopisovala jsem diplomku a několik nocí kvůli tomu nespala. Ale jakmile jsem odevzdala, užívala jsem si volna a postupného nalazení se na příjemnou adventní atmosféru. 

Šli jsme s manželem na premiéru kouzelné pohádky Anděl Páně 2. Tím pro mě definitivně začal pohodový předvánoční čas. Další večer jsme strávili na benefičním koncertě Jarka Nohavici jenom pro zvané v jednom z ostravských kostelů.

Jednou odpoledne jsem dostala chuť ušít si sukni. Při cestě z práce jsem se zastavila v obchodě s látkami, nakoupila a několik dalších večerů jsem strávila šitím sukně. Nějak jsem si naplánovala, jak to časově zvládnu se všemi předvánočními přípravami. Trochu se to protáhlo. A víte co? Vůbec mi to nevadilo! A tady je výsledek:

V jednu slabou chvilku jsem začala panikařit, kolik je toho všeho potřeba udělat, abychom měli ty správné a dokonalé Vánoce se vším, co k tomu patří. Napsala jsem si dlooooouhý seznam se všemi úkoly, které je potřeba do Štědrého dne stihnout. Na závěr seznamu jsem si velkým písmem napsala: HLAVNĚ SE Z TOHO NEZBLÁZNIT! A tím jsem se po celou dobu řídila. Nestihla jsem dneska upéct všech svých plánovaných pět druhů cukroví? V pořádku, dodělám to zítra nebo jindy. Narušil se mi můj plán a některé činnosti musím posunout na jindy? V pořádku, dyť o nic nejde. Nestihla jsem všechno uklidit? V pořádku, zítra je taky den. 

Letošní advent je skutečně jiný, než všechny ostatní. Já jsem jiná. Jednak se skutečně nestresuju tím, co všechno musím ještě stihnout. Jednak jsem už cca deset dní před Vánoci měla nakoupené všechny dárky (pamatuju doby, kdy jsem ještě dvacátého prosince sháněla, co bych teda komu dala). Jednak, pokud to není vyloženě nutné, tak nevyhledávám místa, kde všichni blázní a shání milion stopadesát věcí. Jednak si užívám to, že si můžu všechno sama pořešit, jak potřebuju, aniž by kolem bylo všudypřítomné dítě. A taky je ten advent víc o tom "očekávání" a "příchodu" ;) 

PS1: Omlouvám se těm, kteří z jakéhokoliv důvodu nemohou prožívat tak pohodový advent jako já, a tento článek je spíš provokuje či naštvává. Nebylo to záměrem.

PS2: Všem nám přeji, ať si posledních pár adventních dní dokážeme užít s myšlenkou na to, co je o vánočních svátcích skutečně nejdůležitější. :)