Všechno nebo aspoň něco o darech Božích nejen pro mě...

Prosinec - plný rozporů

4. 12. 2015 20:42

Prosinec je zvláštní měsíc. Plný protipólů a protikladů. Plný rozporů. 

Na jedné straně stojí Vánoce se vším tím kolem, na straně druhé stojí advent (alespoň teď v začátku měsíce). Na té první straně zvesela a nahlas vyhrávají koledy v rádiích, lidi se tlačí v obchodních domech, hraje se na to, jak musíme mít to a ono (protože bez toho či onoho by to přece nebyly ty správné Vánoce!), jak je možné si půjčit několikatisícové půjčky na dárky, jak musí být všechno tip-ťop připravené, úžasné a skvělé. A na straně druhé se někde v koutku krčí ztichlý advent. Možná trochu opuštěný od toho všeho vyrválu, který je už teď kolem Vánoc. A přitom Vánoce začínají až za několik dní... Advent, který dává možnost odejít do ticha, do ztišení, abychom se na ty pravé a opravdové Vánoce mohli co nejlépe připravit. Abychom se mohli připravit na příchod Toho, který spasil celý svět. 

Zoufale moc toužím po tichu. Po zastavení se. Po opravdové přípravě na příchod Krista. Po tom vypustit všechny věci a jenom si v klidu rozjímat. 

Nejde to. Prosinec je skutečně zvláštní měsíc. 

Prosinec totiž v profánním světě znamená blížící se konec roku. A to znamená dokončit poslední resty, které jsme celý rok odkládali. Napsat závěrečné zprávy za tento rok, napsat žádosti o granty na rok příští, dovybrat povinné vzdělávání, na které doteď nebyl čas (či prostor, či peníze,...), utratit peníze, které ještě do konce roku zbývají, dovybrat dovolenou, na kterou doteď nebyl nárok. Prosinec je také posledním měsícem před začátkem zkouškového. Je potřeba dokončit všechny úkoly, odevzdat všechny seminární práce, naučit se na předtermíny zkoušek. Myslím, že ani nemá cenu zmiňovat to, že je potřeba provést řádný předvánoční úklid, napéct nějaké cukroví, nakoupit a zabalit dárky,... Prosinec je měsíc, kdy se nejede na sto, ale rovnou na stopadesát procent.

A do toho všeho se množí výzvy, abychom se opravdu zastavili, našli si čas na setkání s Kristem, prožili advent ne ve shonu a hluku, ale naopak ve ztišení a zvolnění. Mám sto chutí všechny ty, kteří toto říkají, poslat někam hodně daleko. Strašně mě to vytáčí, zvlášť, když si uvědomím, že toho je opravdu hodně a že není čas ani prostor se někde zastavit. Možná mě "jenom" štve to, že si uvědomuju, co potřebuju (ticho a klid) a vím, že se mi to nedostává a asi tak brzy nedostane.

Nejsem schopná to všechno zvládnout sama. S manželem se snažíme být sobě vzájemně oporou, ale oba toho máme hodně. Snažím se proto zvát Krista do všech těch úkolů, které mě čekají a které nezvládám. Snažím se hledat Ho i v těžkých chvílích. Zní mi v uších slova písně: "Proto zvu Tě Pane do temnot mých."

Prosinec je zvláštní měsíc. Přeju vám i sobě, abychom v tom všem shonu dokázali pozvat Krista do všeho, co prožíváme a nabídli Mu to. A věřím, že On se o nás postará, vždyť "Jeho světlo svítí, žádná tma ho nepohltí".

 

Sdílet

Komentáře

Jasminecka Zaujalo mě to, co říkala sestřička v tomhle videu... https://youtu.be/rXJWVHN7Uj0 (asi 2:58) :)

Jasminecka @petisek: Hm, i takové hlasy jsou podle mého potřeba - ukazují naše uspěchané všední starosti ve světle věčnosti... ;-)
A kdyby @Marteo nikdo neupomínal, možná by nevzniklo ani tohle zamyšlení? A já mám její postřehy ráda (i když se mi ne vždy líbí :-D )...

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková