O kojení potřetí

První dceru jsem téměř nekojila. Myslím, že mi moc nepomohly sestry v porodnici, pak se přidalo to, že jsem měla málo mléka a dcera moc nepřibírala. Do toho jsem ze všech stran slyšela, že "hlavně musím být v pohodě", což  - všechno dohromady - mně, jakožto vyjukané prvorodičce na pohodě moc nepřidalo. 

Když jsem po čase otěhotněla podruhé, měla jsem mnohem víc informací, věděla jsem, že udělám mnohem víc pro rozkojení. Současně jsem ale věděla, že pokud kojit nebudu, svět se asi nezboří a moje dítě bude moct být zdravé i bez mateřského mléka - moje dcera mi byla jasným důkazem, že i bez kojení to jde. Měla jsem za to, že pro co nejlepší start s kojením je nutné prožít co nejpřirozenější porod. Protože kojení je přece přirozené, stejně jako je porod přirozeným procesem v životě ženy. 

Druhou dceru jsem porodila maximálně přirozeně, zcela neplánovaně doma ve vaně, ale celý proces zrození byl tak přirozený a krásný, že víc už to ani nejde. Dcera se hned po porodu krásně přisála k prsu. Během několika hodin po porodu mi ještě naše dula pomohla s technikou přisátí. Jenže druhý den po porodu jsem ještě neměla dostatek mléka a dcera už křičela hlady. Seděla jsem o půlnoci v ložnici, s dítětem, které konečně na chvilku usnulo, nešťastná, že ani tentokrát kojení nepůjde. Ale odevzdaně jsem si říkala, že jsem zkrátka udělala maximum pro to, aby to tentokrát s kojením vyšlo... a bohužel. 

Další den se mi konečně začalo mléko tvořit. Pociťovala jsem úlevu, na druhou stranu jsem cítila, jak se mi bolestivě nalévají prsa a jak mě každé dcerčino přisátí bolí. Zkoušela jsem prostě zatnout zuby a vydržet s vědomím, že "každá kapka dobrá", mazala jsem Purelanem, přikládala, co to šlo. A ono to kojení šlo. A dokonce to ani tolik nebolelo, jako u starší dcery. 

Během prvních týdnů po porodu jsem často chodila s dcerkou k pediatrovi. Prý málo přibírá a prý ji máme dokrmovat umělým mlékem. A prý asi mám málo mléka, protože když byl problém s kojením u starší dcery, tak teď bude asi taky. Tak to teda ne, já se přece rozkojím. Jenže bez UM dcera opravdu malinko přibírala. Tak začal kolotoč, který jsem už zažila - dokrmování přes stříkačku, snaha o odstříkání mateřského mléka, časté přikládání, pití "kojících" čajů. Najednou jsem se dostala do stavu, kdy jsem přemýšlela, že kojení vzdám úplně, že přece nachystat flašku s mlékem je mnohem pohodlnější, já v tom budu svobodnější (jakože flašku může nachystat kdokoliv),.. Dokonce jsem si napsala na papírek klady a zápory kojení a nekojení (mezi námi, samozřejmě, že kojení má mnohem víc výhod, než nekojení... ale abych byla upřímná, prostě se mi moc nechtělo dělat "něco navíc", abych se pořádně rozkojila). 

Ale to, že jsem si v noci v polospánku dala dceru k sobě do postele a nakojila ji, bylo pro mě mnohem jednodušší, než vstávat a chystat mléko. Navíc jsem se cítila mnohem víc odpočatě, ačkoliv jsem v noci kojila...třikrát, pětkrát, ani nevím. A tak jsme najeli do módu - cca třikrát za den umělé mléko, zbytek kojení. Vždycky, když jsme přišly k pediatrovi, ptali se mě - tak co, ještě i k tomu sunaru kojíte? Jasně, odpovídala jsem. 

Před časem začala dcera dostávat příkrmy a četnost umělého mléka se snížila třeba na jednu až dvě porce za den. Dcera má sedm měsíců a pořád ji kojím, což mi přijde až neuvěřitelné - vzhledem k tomu, jak jsem to chtěla na začátku vzdát. Teď v poslední době se v noci dcera budí několikrát. Vždycky si trochu cucne mléka a za chvilku se zase budí. Když je to co deset, patnáct minut, tak už mě to vzbudí a jsem unavená, nevyspalá a protivná.  V takovém případě je pro mě jednodušší jednou za noc vstát, nachystat UM a vím, že si obě odpočineme. Ale i kdyby to mělo znamenat, že už pomalu ale jistě končím s kojením, jsem šťastná, že jsem kojila tak dlouho. Kojila jsem o sto procent víc než starší dceru. A kojila jsem rozhodně déle, než jsem si představovala na začátku. Takže za mě super.

PS: Ačkoliv starší dceru jsem kojila tak všeho všudy dva týdny, teď za mnou často přijde s tím, že chce mléčko. Nevím, kolik si reálně vypije, ale říkám si, že 'každá kapka dobrá'. :)