Velikonoční pondělí

Velikonoční pondělí je divný svátek. S pravými, křesťanskými Velikonocemi nemá vůbec nic společného. Pro většinu sekulárního světa začínají Velikonoce právě Velikonočním pondělím. Pro mě už skoro končí. Pro mě jsou Velikonoce ty pravé Velikonoce tvořené Zeleným čtvrtkem, Velkým pátkem, Bílou sobotou a slavnou nedělí Vzkříšení. Velikonoční pondělí se tam podle mě zamotalo jaksi omylem. 

Asi mnohem víc mi vadí, jakým způsobem se slaví velikonoční pondělí. Muži (chlapci) přijdou k ženě (dívce), když budu extrémní, tak ženu zmlátí a žena jim má za to ještě platit. Pokud muži ženu nezmlátí, ale jenom jemně poplácají (jak mi celí život ti nejdůležitější muži mého života každý rok opakují), většinou je stejně takový počin po zásluze dobře odměněn - nejlépe něčím dobrým, tekutým a pálivým. Dle mých zkušeností jsou potom muži v až moc veselé náladě a ženy se mají tvářit, jak je to všechno strašně super, jak je to obrovská sranda. 

Co mi vadí asi uplně nejvíc, je to, že jsem celý život nucena něco takového slavit. Opravdu nechápu, proč se něco takového slaví. Ale budiž, je to tradice, i jako křesťanka slavím spoustu pohanských tradic a zvyků a nepřijde mi to nijak zvláštní. Ale proč, propána, musím "slavit" něco, co se mi přímo bytostně příčí a je mi to odporné? Proč to musím slavit já? Proč něco takového "musím" jenom proto, že "by se to tak mělo dělat"?!

Můj muž se mi snaží už od počátku našeho vztahu vysvětlit, že tady (na severní Moravě) je velikonoční pondělí (tzv. šmigrust) příležitostí setkat se s lidmi, popovídat si s nimi. Nemám nic proti setkání s lidmi. Ale proč to musí být doprovázeno takovým potupným rituálem vystrčit na muže zadek a nechat si dobrovolně naplácat?! Nepovažuju se za žádnou feministku, ale tento svátek mi přijde pro ženu skutečně potupný.

Možná je problém, že mě to hází někam, kam nechci. Že mám špatné vzpomínky, nějaké dávné křivdy, bolístky zaryté hluboko v sobě, které mě od tohoto svátku odpuzují. Možná jsem prostě a jednoduše převzala názor maminčin, která na tento svátek pohlíží stejně. Možná tím, že jsem celý život toto "musela" slavit (neexistovalo, že bychom někdy neotvíraly) a nikdy mě to nenaadchlo. Možná... nevím.  

PS: Z tohoto článku nevzešlo (a ani nemělo vzejít) žádné moudro. Možná jsem si jenom potřebovala vylét srdéčko... :-)