"...a přilne ke své manželce..."

"Proto opustí člověk otce i matku a přilne ke své manželce a z obou se stane jen jedno tělo." (Gn 2, 24)

Pokračování úvah o tomto verši. První část je zde.

...A PŘILNE KE SVÉ MANŽELCE...

Opustit a přilnou patří k sobě. První slovo popisuje spíše veřejnou a právní stránku manželství, druhé zase zdůrazňuje osobní prvek. Jedno souvisí s druhým. Nemůžeš opravdu k někomu přilnout, dokud jsi napřed neopustil, co bylo předtím. A nemůžeš někoho opravdu opustit, dokud ses nerozhodl k druhému přilnout. 

V hebrejštině slovo "přilnout" znamená doslova přilepit se k někomu, splynout s ním, nerozlučně se s ním spojit. Manžel a manželka jsou tedy k sobě přilepení jako dva listy papíru. Pokoušíš-li se oddelit od sebe dva listy, které byly spolu slepeny, roztrhneš je oba. Chceš-li oddělit manžela a manželku, kteří k sobě přilnuli, dotkneš se smrtelně obou - a mají-li děti, dotkneš se i jich. Rozvod znamená vzít pilu a rozříznout každé dítě uprostřed těla od hlavy až po patu. (...)

Další důsledek tohoto přilnutí, přilepení se k sobě, je, že manžel a manželka jsou si navzájem zcela blízko, blíž než čemukoliv jinému a komukoliv na světě. 

Blíž než cokoliv jiného. Jejich manželský poměr jim musí být důležitější než manželova práce nebo jeho povolání, důležitější než péče o dům a vaření, které koná žena, nebo jestli pracuje, než její povolání. (...)

Dost často se mladý manžel dopouští prvního cizoložství po narození prvního dítěte. Proč to? Mladá matka se totiž dopouští velké chyby: přiblíží se víc k dítěti než k manželovi. Dítě se stane středem jejího života, a to vede manžela k pocitu, že se octl mimo zájem své ženy. (...)

Přilnout k sobě v tomto hlubokém smyslu, být slepen k sobě, je možné jistě jen mezi dvěma osobami. Verš Písma (...) byl zformulován jako odpověď na mnohoženství Davida a Šalamouna. Proto zní: Muž přilne ke své ženě. Tento verš také zamítá rozvod, který umožňuje postupnou polygamii, v níž muž nemá sice více žen současně, ale jednu po druhé. (...)

Přilnout znamená milovat, ale milovat zvláštním způsobem. Je to láska, která už udělala rozhodnutí, která už nic nehledá a po ničem netouží. Láska, která přilnula, je zralá láska, je to láska, která se rouhodla zůstat věrnou - věrnou jedné osobě - a sdílet s touto jedinou osobou celý její život.

(TROBISH, WALTER: Dva středy - však jeden kruh: Hovory o lásce a manželství.)