Od léta minulého roku, co jsem se přestěhovala na privát a začala jsem být odkázaná téměř ve všem sama na sebe, začala jsem i víc vařit, zkoušet různá jídla a tak. Zjistila jsem, že mě to docela baví... a hlavně že mě baví pečení (já jediná na bytě furt peču nějaké buchty, perníčky apod. :-) ) A tak si občas něco uklohním... Někdy to vyjde, jindy méně. Jednou jsem se rozhodla uvařit si ovocné knedlíky... jednoduchý recept, dobré těsto, paráda... Pravda, knedlíky měly takový... prapodivný tvar, ale poživatelné to bylo. Teď před pár dny jsem se rozhodla, že si uvařím výborný hrášek na smetaně. Teda... výborný... maminka ho mívá vždycky výborný. Nakoupila jsem potřebné suroviny, dala se do vaření... ale ouha. Nebylo to dobré. Mělo to takovou zvláštní chuť. Moc se mi ani nechtělo to dochucovat, protože sem měla strach, že to nedochutím... Ale jak říká moje maminka - vždycky se to dá spravit... Tak jsem nad tím přemýšlela a přemýšlela... A pak mě to napadlo!
Vždyť vaření je jako život. Člověk něco zkouší, nějak se chová, s někým se setkává... Někdy to vyjde, jindy to je sice fajn, ale nic moc extra, a jindy něco pokazí na plné čáře. A pak mnohdy ani nemá chuť to nějak spravovat, vždyť by to přece nemělo cenu... Omyl. Vždycky má cenu začít znova. A někdy to chce opravdu začít jako po totálním restartu.
Přeji každému z nás, abychom nikdy nic nezahazovali s tím, že to "nemá cenu". Abychom se pokaždé snažili nějak začít (a klidně i od úplného začátku)... A i když někdy něco nevyjde, hlavu vzhůru - vždycky se to dá spravit ;).
Dobrá myšlenka, mnohé se dá spravit, když opravdu chceme. Jen v případě, že ten na druhé straně nechce, to někdy nejde.
To je pravda... leč, uděláme-li první krok, to je někdy mnohem důležitější a cennější...
To je.
Mě to také baví :-). Akorát nemohu dělat všechno.
Snad nejhorší, co může člověk udělat, je neudělat nic. Chce to začít, jak nejlépe dovedu a nevzdat to po prvních nezdarech. :-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.