Kam dál?

Vzpomínám si, že jsem tady psala, jak chci jít na vysokou školu do Ústí nad Labem. A vzpomínám si taky, jak jsem celý třeťák o tom nadšeně básnila, že tam opravdu chci jít. Spadla jsem ze svých snů a snažím se dívat na svět a na věci okolo mě trochu realističtěji. Co si budeme povídat, Ústí je na druhém konci republiky, jízdenka je drahá a nejbližší rodinu mám jenom jednu. A do toho zprávy, že Ústecká škola prý nepatří k těm nejkvalitnějším. Ideálně se tak dostat do Zlína nebo do Olomouce, říkala jsem si ještě před nedávnem. Zvu vás teď na maličkou exkurzi do těchto škol.

Jednoho dne jsem se rozhodla, že se pojedu podívat do Zlína na UTB. Když jsem po asi půldruhé hodině dojela do Zlína, přivítalo mě nevlídné počasí. První dojem z města jako takového nebyl příliš pozitivní - šedivé město plné komunistických krychlových budov, které je slavné jenom díky panu Baťovi a jeho botám. Vyrazila jsem kopcem nahoru. I přesto, že jsem si pár metrů zašla, všimla jsem si, že tu mají i kousek přírody. Paráda, aspoň něco. Když jsem našla Fakultu humanitních studií, byla jsem překvapená - fakulta je součástí jakési střední školy. Nevadí, i to se může stát. Poslechla jsem si přednášku o oborech a o fakultě a s pocitem - tady by to šlo - jsem odcházela. Ještě jsem se podívala po několika obchodech, za vytrvalého mrholení počkala na nádraží na autobus a jela domů. Doma se mě rodiče ptali na mé dojmy. I přes počasí a nepěknost Zlína jsem byla vcelku spokojená.

O týden později jsem se vydala do Olomouce. Ještě než jsem vystoupila z vlaku, všimla jsem si moderních nových budov. Venku svítilo sluníčko a já jsem suverénně nastoupila do MHD, abych se zavezla k místu, kde je Cyrilometodějská teologická fakulta. Sice jsem prve šla na "fildu", ale pak mě nějaké slečny nasměrovaly a tu "mou" fakultu jsem našla hned. Procházela jsem kolem kostela P. M. Sněžné (vzpomněla jsem si, jak kdysi kdosi chtěl z banky vybrat z účtu Panny Marie Sněžné a v bance mu řekli, že z tohoto účtu si může vybírat pouze paní Marie Sněžná:D) a přišla na fakultu. Všechny budovy v okolí byly historické stavby, což se mi velmi líbilo. První šok byl, když jsem na fakultě šla do schodů a v mezipatře byl obrovský kříž s Ježíšem v životní velikosti. Hned následoval druhý šok, když mě na studijním přivítala nějaká řádová sestřička. A třešničkou na dortu bylo, když jsem se ptala na koleje a podotkla jsem, že jsem ze Strážnice, tak sestřička mi odpověděla: "Áha, ze Strážnice, odtud máme studentku M. G." Byla jsem velmi mile překvapená. Tak oni tu znají studenty jménem, to se jen tak na univerzitách nevidí. Když jsem zjistila, co jsem chtěla, odcházela jsem s myšlenkou "Tyjo, Pane, sem fakt chci jít" a málem mi vhrkly slzy do očí. Vnímala jsem taky, jaký byl tady klid a jak se to měnilo, když jsem šla více do centra. Pak jsem se vrátila k Paní Marii Sněžné :-) se slovy: Maminko, jestli mě tu chceš mít, tak se prosím přimluv u svého Syna, ať se sem dostanu. Pak ještě na fakultu, kde byla oficiální přednáška, pak na tramvaj (skoro jsem, zvyklá z Brna, kde jsem častěji, chtěla napsat na šalinu:-) ) a tak tak jsem stihla vlak. Cestou domů jsem s nadšením vzpomínala na fakultu a rozhodla jsem se, že udělám všechno proto, abych se tam dostala.

Tak mě napadá, jestli se zase náhodou neopakuje u mě historie: Před čtyřmi lety jsem strašně moc chtěla jít na školu do Brna a pak jsem kompletně změnila názor a skončila jsem ve Znojmě. Chtěla jsem jít do Ústí a teď bych se strašně ráda dostala do Olomouce. No, uvidíme, kam mě Boží větr zavěje a kde nakonec skončím...

PS.: Jedná se o můj subjektivní názor. Rozhodně nechci někoho ovlivňovat při výběru jeho dalšího, budoucího působení.