Už delší dobu máme ve třídě drobné trable. No, drobné... Spíš pořádně velké. Problém je ve spolužačce a "stádu" dalších 3 lidí, kteří ji bezmezně následují, ve všem s ní souhlasí a papouškují to, co ona řekne. Naše spolužačka je tzv. samozvaný vůdce…

Jsem bezdomovec. Nebojte se, mám kde bydlet. Ale nemám domov. Jsem tak trochu vykořeněná, nebo možná neukotvená. Nikde z těch tří míst, které se tváří, že to je můj domov, necítím, že tomu tak skutečně je. Když říkám, že jdu "domů", tak vlastně…

Mám hlad a je mi úzko. Chci se schoulit do náruče Boží a nechat se objímat tím, jehož "Milosrdenství" je druhé jméno. Ó Bože, snažně k Tobě volám - odpusť mi mou nepravost. Jak snadno se víra změní v nevěru, láska v zoufalství, radost v bolest. Chci…

Potřeba kreativní činnosti. Ale co dělat ve dvě v noci? Mohla bych se učit, ale to se mi nechce. Mám strach, že bych si popletla i to málo informací, které jsem pracně do hlavy dostávala. Tak aspoň nechat prsty volně se rozběhnout po klávesnici.…

Jsem katoličkou a jsem ráda, že patřím právě do římsko-katolické církve. Nebylo tomu tak vždy. Musela jsem si projít obdobím určitého "poznávání". Nicméně došla jsem k závěru, že katolická církev mi více vyhovuje než nevyhovuje. Před nějakou dobou…

"Paní učitelko, co to je milovat?" zeptala se mě na praxi dívenka asi desetiletá. "Víš, co to je mít rád?" zeptala jsem se jí já. Vlastně jsem potřebovala získat trochu času, abych si v rychlosti uspořádala myšlenky, co to znamená pro mě "mít rád"…

"Jak úžasná musí ta láska být, co přišla k nám o vše se rozdělit...""Když jsem se modlil ke svému Otci a prosil o pomoc, Má zarmoucená a osamělá duše zakoušela smrtelná muka. Přemáhala Mě tíha nejhorší nevděčnosti. Krev, která vytékala všemi póry…

Nejsem schopná! Nedokážu to! Nezvládnu to! Nemám na to! To všechno mi zní hlavou. Ale kupodivu mě nechytá panika ani mě nejímá děs a hrůza. Spíš naopak. Je v tom určitý pokoj... Od určité doby se mi nejrůznější lidé svěřují s nejrůznějšími problémy …

"Povolit a přitáhnout", řekla mi fyzioterapeutka. Po chvilce protahování některého z mých svalů mě znovu upozornila: "Povolit a s výdechem přitáhnout." Dělala jsem všechno podle jejích slov, i když to přitahování docela bolelo. Když jsem přišla domů…

Jak chutná zrada? Jako pelyněk, jako rybí tuk, jako citron. Jen asi tisíckrát víc. Jak voní zrada? Jako čpavek, jako síra, jako močůvka. Jen asi tisíckrát víc. A bolí to. Ten svíravý pocit, nic není jak dřív, bolest na hrudi, bolest v srdci a v duši…