Osmadvacet

Je mi osmadvacet let. Dnes přesně. Je to trochu zvláštní vidět to napsané, protože všem tvrdím (a možná v tom budu pokračovat i nadále :) ), že je mi "pětadvacet a kousek" :).

Dnešek mi připadá výjimečný. Ne jenom tím, že mám narozeniny. Nebo možná právě tím? Když jsem se dopoledne při mši zadívala na kříž, napadlo mě: Je mi osmadvacet? Pecka! Díky Bože, za tolik let života, co jsi mi dal, díky za všecky dary, které jsi mi v průběhu těch let dal (a že jich rozhodně nebylo málo!). 

Osmadvacet let. Je to málo? Z pohledu věčnosti je to téměř nic. Z pohledu lidského života je to celkem málo. Ale pro mě je to celý můj život! Prostě hodně (ale tak hezky hodně) ;).

Obvykle jsem při narozeninách mívala takový blbý pocit, že už jsem zase o rok starší. Případně jsem kontrolovala, kolik lidí mi popřálo na sociálních sítích a porovnávala to s předchozími lety (a byla trochu zklamaná, když jsem došla k menšímu číslu). A nebo jsem srovnávala, co mi kdo dal za dárek. Dnes zažívám celý den obrovskou vděčnost...

• Za život, 
• za tolik let života, co jsem dostala a dostávám k dispozici, 
• za rodiče, kteří mě s láskou vychovávali  tak nejlépe, jak v dané chvíli uměli,
• za báječného manžela,
• za krásné, zdravé děti,
• za tolik přátel a známých, kteří mi popřali k narozeninám,...

Wau. Nestačím žasnout a děkovat. Jsem naplněna obrovskou vděčností!

Osmadvacet let. Pecka! Diky, Bože, za ty dary. :)