Truelandia

Kdesi daleko, v ideálním světě, existuje bájná země Truelandia. Lidé zde říkají jenom pravdu. Pravdu přece říkáme i my, napadne vás možná. A zvláště my křesťani (katolíci) říkáme pravdu a nelžeme, protože kdo lže, ten krade a do pekla se hrabe (a to my si přece dáváme jó pozor, abychom se do pekla nedostali). 

Jenomže v Truelandii se říká pravda trochu jinak než u nás v Česku (či kdekoliv jinde). Tak nějak líp. Lidé v Truelandii upřímně a pravdivě mluví o svých pocitech, o svých potřebách, o svých názorech, o skutečnostech, které se udály. Neohlíží se na to, co si o nich kdo druhý pomyslí, ani neberou v potaz, co "by měli" cítit / říkat, jak "by měli" žít. Lidé v Truelandii nehledají žádné výhovorky (výmluvy), proč jednat či nejednat tak či onak. Lidé v Truelandii řeknou upřímně a otevřeně, jak věci vidí, jak to potřebují, jak jim je.

A není to jenom o tom, kdo co říká. Je to i o příjemcích sdělení. Když někdo v Truelandii řekne např. že se mu nechce se s druhým potkat, ten druhý to nebere nijak osobně. Chápe, že druhý má (nebo nemá) důvod se s ním nepotkat. Nezačne okamžitě hledat mezi řádky, že ten první ho vlastně nemá rád, když se s ním nechce potkat, není naštvaný, ani nemá pocit, že je méně-cenný. Lidé v Truelandii se vzájemně respektují, neberou si věci osobně a dokážou žít jeden vedle druhého, i když mají jiné názory. Lidé v Truelandii žijí svůj život tak nějak víc opravdově. 

Rozdíl mezi životem u nás a životem v Truelandii je asi takovýto: 

Situace u nás:

Píšou si dvě kamarádky. Kamarádka A: Mám jít s osobou C ven. A vůbec se mi s ní jít nechce. Na spoustu věcí máme jiný názor. Co jí mám říct?

Kamarádka B: Řekni jí, že se ti prostě nechce.

A: To nemůžu, na to jsem se vymlouvala posledně...

Stejná situace v Truelandii:

A: Mám jít s osobou C ven. Vůbec se mi s ní jít nechce.

B: Tak jí to řekni.

A (k osobě C): Hele, mně se s tebou vůbec jít ven nechce. Na spoustu věcí máme jiný názor a mně v tom není úplně dobře, když se bavíme o tom, jak to máme každá jinak.

C: Dobře, v pořádku. Kdyby tě někdy zajímalo, jak to mám já a proč to tak mám, tak se ozvi. Ráda ti to vysvětlím.

Vidíte ten rozdíl? U nás často jednáme podle toho, "co si o nás druzí budou myslet", a nebo podle toho "jak by to mělo být". V Truelandii lidé říkají pravdu, berou zodpovědnost za to, co říkají (nikoli za to, jak to druzí pochopí), a současně nikdo nehledá žádný skrytý význam či útok na vlastní osobu. Lidé prostě říkají věci tak, jak jsou, a stejně tak je přijímají.

Tak si mnohdy říkám, jak by byl život jednodušší, kdybychom všichni dokázali žít v Truelandii. Kdybychom dokázali říkat pravdu a dokázali bychom k sobě být vzájemně upřímní a respaktující. 

Naštěstí dostáváme do života průvodce, kteří znají život a fungování v Truelandii. Průvodci, kteří nás svou upřímností a opravdovostí berou na výlety do Truelandie a učí nás říkat pravdu (minimálně oni tu pravdu říkají). Těmi průvodci jsou děti...

PS.: Možná, že vy se do Truelandie vydáváte (ať už s dětmi nebo bez) častěji. Já teprve objevuju krásy Truelandie. Někdy (a s některými lidmi) je jednoduché cestovat do Truelandie, u jiných to chce obrovský kus odvahy a stejně to moc nejde. Ale s těmi, se kterými se do Truelandie vydávám, zjišťuju, že můžu žít volněji, cítím se s nimi lépe, vůči nim (a i sama vůči sobě) jsem svobodnější.... Tak doufám, že se do Truelandie budu vydávat častěji a častěji. :)