Adventní plánování

Je půl čtvrté ráno. Probudí mě dcerčino kopání do břicha a její brebentění. Dcerku v duchu přesvědčuju, aby ještě spala, a přitom sama sebe přesvědčuju, abych vstala. Dcerka nadšeně zkoumá spícího manžela. Potichu dcerce říkám, že má spinkat, stejně tak, jako spinká tatínek. Nic naplat, vstanu, dcerku dám do postýlky, zajdu si na záchod a jdu chystat mléko. Dám dcerce mléko, přebalím ji a kolem čtvrté usíná. 

Nemůžu spát. Přemýšlím nad vším možným a napadá mě, co je potřeba udělat. Nejen dnes, ale tak, celkově. Na začátku prosince nás čeká rodinná oslava, mám tip na dárky (zvláštní, že v noci, když nemůžu spát, mívám nejlepší nápady a nejvíc mi to myslí...). Aha, on vlastně bude advent, tak to by chtěloo udělat věnec. A upéct cukroví. A pořádně uklidit. A nakoupit dárky. A zabalit dárky. A vlastně chci dcerce jeden dárek vyrobit...

Píšu si dlooouhatánský to do list, co všechno je třeba udělat. Od různých činností "navíc", přes úklid až po nákup speciálních věcí (jako právě potřebné věci na dárek pro dcerku). Dívám se na ten seznam a je mi až špatně. Toto všechno přece nemám šanci za měsíc zvládnout. Ne tak, kdy budu využívat jenom dcerčin odpolední spánek a večer. Ne tak, když vím, jaké problémy mám s plánováním si činností a time managementem. Vím, že pokud bych pracovala po nocích, nebudu schopná druhý den fungovat. Budu protivná na dcerku, vzápětí na manžela... a to moc vánoční pohodě nepřidá. 

Přemýšlím, jak to všechno zvládnout. Možná je na čase opustit své představy o "ideálních" či "dokonalých" Vánocích, kdy budu mít patnáct druhů cukroví, celý byt vypulírovaný bez jediného smítka, vyrobeno x vlastnoručně dělaných dárků apod. Možná, že Vánoce zvládneme i bez toho všeho. Možná, že Vánoce ani tak nejsou o tom "mít" (napečeno, uklizeno, nakoupeno), ale spíš o tom "být" (spolu jako rodina, s Bohem, sama se sebou). 

A tak mám před sebou obrovskou adventní výzvu: Umět rozlišit, co je opravdu důležité, bez čeho se naopak Vánoce obejdou, dovolit si nebýt dokonalá a nemít dokonalé Vánoce se vším, co k tomu patří. Dovolit si taky prožít advent jako přípravu na narození Ježíše. Dovolit si strávit čas s těmi nejbližšími a nehonit se jenom za tím pozlátkem, ale zajet na hlubinu ve vztazích, na kterých mi záleží.

PS.: Jo a vlastně ještě jednu výzvu mám před sebou. Naučit se dělat některé činnosti v době, kdy je dcerka vzhůru a hraje si vedle mě. Za půl roku jsem se to ještě nenaučila. Ale mám takový pocit, že se mi to bude časem hodit. :-)