Všechno nebo aspoň něco o darech Božích nejen pro mě...

Tanec Bohu

14. 1. 2016 15:24

Vždycky jsem toužila tancovat. Když mi bylo deset, chtěla jsem být baletkou, pak krasobruslařkou. Jenomže vždycky jsem byla na takové krásné tance příliš tlustá a už bylo příliš pozdě začít s něčím takovým. Když jsem ve druháku na střední začala chodit do tanečních, moje touha po tanci vzrostla ještě víc. Jenomže stále jsem byla příliš tlustá a neměla jsem tanečního partnera (což při tanci standardních či latinskoamerických tanců je docela problém). Tak jsem tanec přestala řešit, resp. líbil a fascinoval mě pořád, ale spíše jsem ho pasivně sledovala v různých "tanečních" filmech apod. 

Asi ve třeťáku na druhém oboru vysoké školy jsem se zúčastnila jedné konference, kde vystupovala organizace Bílá holubice se svým vystoupením. Bílá holubice je organizace, jejímž heslem je "Nemůžeš chodit, (ne)můžeš tančit." Sdružují lidi tzv. sedící i chodící. Sdružují lidi s fyzickým postižením i lidi bez postižení a společně tančí každý podle svých možností a schopností. Vytvářejí tak ohromné umělecké dílo, ve kterém se mnohdy stírá rozdíl mezi lidmi "chodícími a sedícími" :-) (rozuměj, ti sedící sedí na invalidním vozíku). Proč o této organizaci píšu tolik? Jednak jim chci udělat reklamu :-) a jednak jsem do této organizace začala docházet na praxi. Bylo to úžasné. Objevila jsem dosud netušené možnosti pohybu a svého těla. Mohla jsem si dělat se svým tělem de facto, co jsem chtěla, nemusela jsem dělat nějaké naučené kroky. Mohla jsem společně s ostatními tvořit něco krásného. Znovu jsem se zamilovala do tance. Tentokrát do takového, který můžu dělat sama jak chci, nepotřebuju tanečního partnera a jsem sama sobě pánem ve výrazu a ve vyjádření. 

Do dané organizace jsem posléze přestala docházet kvůli pracovním povinnostem. Tanec mi ale chyběl. A tak jsem si občas jen tak sama pro sebe něco zatancovala, nějak se hýbala jinak než jenom chůzí, v rámci svého sebereflexivního představení na konci studia jsem též něco zatančila. (A to prosím se nepovažuju za žádného profesionála, ani si nemyslím o sobě, že jsem nějak dobrá. Jenom mě to prostě baví.)

Když jsem si pak doma zkoušela něco zatancovat, nějak to... nebylo úplně ono. Něco mi tam chybělo. Tancovala jsem na hudbu, ale byl to jenom pohyb. Prázdný, možná pěkný, ale neúplný pohyb. Věděla jsem, že mi chybí příběh. Něco, do čeho bych mohla dát srdce, aby to bylo opravdové. Prostě to chtělo něco navíc... Před pár dny jsem přišla z práce a jen tak jsem brouzdala po různých sociálních sítích. Tu na signálech měla jedna holčina v příspěvku video, jednu moc pěknou worshipovou (českou) píseň. Jenom tak jsem si ji pustila. Najednou jsem měla obrovskou touhu to, co se tam zpívá, vyjádřit tancem. Začala jsem na pár metrech čtverečních doma tancovat to, co mě právě napadlo, podle slov, která jsem slyšela v písničce. V tu chvíli jsem věděla, že tancuju Bohu, že Ho i skrze pohyb a své vlastní tělo můžu chválit. Cítila jsem, že právě v tu chvíli je můj tanec úplný. Není to jenom pohyb na hudbu, ale je v tom příběh, je v tom srdce, je v tom Bůh. Bylo mi v tu chvilku s Bohem velmi krásně... :-)

Zobrazeno 2143×

Komentáře

Jasminecka

Díky, že o tom píšeš... pokud se někde u nás objeví, mohly by Tě oslovit biblické tance :)

Já zatím sbírám odvahu tančit podle srdce tam, kde jsou další lidé... takže co se týče závěru školy, klobouk dolů :)

zuzankie

Tu organizaci znám. Párkrát měli vystoupení na koncertech s naší hudebkou.

Marteo

@Jasminecka Zdá se mi, že jsem jednou byla na workshopu biblických tanců a tam to bylo příliš koordinované, příliš choreografické, příliš strojené. To mi právě docela vadí, když musí všichni dělat všechno stejně (aspoň tak to na tom workshopu bylo). A co se týče toho závěrečného představení... nakonec to nebyla žádná sláva... Sice jsem si zatancovala, ale byla jsem strašně nervózní a vůbec jsem si to neužila. Navíc jsem to neměla moc připravené, tak to dopadlo docela blbě (dle mého názoru) :-)

Jasminecka

S biblickými tanci je to různé, někde to je nácvik jako na spartakiádu, někde člověk okoukává kroky... Pro mě to má smysl hlavně když si před tancem připomeneme text písně, na kterou vlastně tančíme.
Ale samozřejmě - do výrazového spontánního tance to má daleko tak jako tak...

Zobrazit 4 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková