Svatba za tři měsíce?!

Za pár dní tomu bude přesně rok, co jsme se s mým drahým zasnoubili skrze obřad katolických zásnub. Od té doby se nás všichni vyptávali, kdy bude svatba. Všem jsme odpovídali, že žádost o ruku ještě neproběhla, takže svatba bude s největší pravděpodobností někdy v sobotu. V té době jsme se spolužačkou často řešily její svatbu, která měla být v srpnu letošního roku. Povídala mi, jak má zamluvené oddací místo, místo hostiny, tohle a tamto a onamto. My jsme s mým drahým tak nějak plánovali, že bychom se v průběhu roku 2015 vzali. Ale nic z toho všeho, co měla kamarádka zařízené, jsme vůbec neřešili.

Jednou jsem přijela za mým drahým a řekla jsem mu, že pokud se chceme v tomto roce vzít, tak by bylo fajn si aspoň zamluvit nějaké místo, kde by naše svatba byla. Můj drahý mě naprosto odzbrojil tím, že řekl, že nehodlá svatbu připravovat rok dopředu a že si myslí, že se dá svatba připravit za tři měsíce. Vůbec jsem tomuto postoji nerozuměla, protože jsem věděla, jak dlouho dopředu se musí zamlouvat místa na hostinu, zvlášť když bude svatba velká (a my jsme věděli, že velká skutečně bude). 

Čas plynul, moje kamarádka plánovala, co ještě připraví, nachystá či zařídí na srpnovou svatbu, nás se všichni ptali, kdy bude svatba, všem jsme stejně odpovídali. Občas jsme (častěji já, můj drahý méně často) začínali téma, co bychom jak chtěli na svatbě, ale všechno bylo příliš vágní a neurčité. Všechno to bylo takové - jednou bychom chtěli, ale nevíme kdy.

V dubnu tohoto roku jsem jela vlakem od našich k mému drahému a po cestě jsem viděla krásný, obrovský objekt Slovácký dvůr, kde byla restaurace, chatky na ubytování, areál pro děti. Poslala jsem odkaz mému drahému a ten hned začal plánovat, že by tam byla pěkná svatba, ale tím to skončilo.

Naplánovali jsme si relaxační víkendový pobyt pro dva. A tam, na prvního máje, pod rozkvetlým stromem, můj snoubenec poklekl, vytáhl prstýnek a zeptal se mě, či si ho vezmu. Souhlasila jsem. :-) 

Tím oficiálně začali přípravy na svatbu. Věděli jsem, že se chceme vzít ještě letos, ideálně v období od konce srpna do začátku října. První co, tak jsme řešili místo. Volala jsem na Slovácký dvůr. První volný termín na začátku června a potom v půlce října. Děkuji, nechci. Počkejte, někdo nám tady zrušil svatbu 29.8.... Výborně, my to bereme i s ubytováním. 

Takže termín by byl. Od začátku května do konce srpna s tím, že na konci května jsem státnicovala. Čistého času tři až tři a půl měsíce. 

V květnu jsme zařídili to nejdůležitější - datum, místo hostiny, kameraman a fotograf, kapela. Po mých státnicích jsme řešili všechno ostatní.

Kdybych to nezažila, nevěřila bych, že svatba skutečně lze připravit za tři měsíce. A že i ty tři měsíce si lze užít naplno bez stresování "to musím zařídit, tam musím zavolat, ještě to chybí, pomoooc, já se z toho zblázním". Jak na to? Nevím, jestli existuje nějaký univerzální návod, ale u nás fungovalo toto:

• Na nic jsem nebyla sama. Celou svatbu jsme připravili oba - já a můj nastávající. Já jsem řešila tohle, on něco jiného. Já jsem věděla, že to, co řeší můj nastávající, bude perfektně zařízené, tím pádem se o to nemusím starat. Jasně, všechno jsme spolu probírali, co a jak bychom chtěli, nechtěli, udělali, neudělali. Ale když jsme se na něčem dohodli, věděla jsem, že to tak Adam zařídí a bude to super (a naopak).
• Hodně jsme využívali pomoci našich blízkých a přátel. Zadali jsme úkoly, vysvětlili, co a jak chceme a ostatní nám pomohli. Bez pomoci druhých by to nešlo. Patří jim obrovský dík!
• Já osobně jsem měla "na starosti" jenom svatbu. Nemusela jsem řešit nějaké seminárky, školu, práci. Poslední dva měsíce příprav jsem měla hodně pohodovou práci, takže byl prostor a čas na svatbu.
• Měli jsme nějakou představu o tom, jak by měl náš svatební den vypadat. Na druhou stranu jsme nepotřebovali mít spoustu "prkotinek", jejichž příprava by zabrala spoustu času. 
• Já (a můj nastávající se mnou souhlasil) jsem se řídila heslem, že v jednoduchosti je krása. Proto i výzdoba hostiny, kostela,... byla nepřeplácaná, jednoduchá, ale troufám si tvrdit moc pěkná (aspoň mně osobně se to všechno velmi líbilo).
• Co považuju za nejdůležitější bod přípravy na svátost manželství a na svatební den, a taky důvod, proč všechno tak nějak šlo "samo", byla každodenní společná modlitba nás obou. Působení Boží milosti bylo téměř hmatatelné všude kolem nás.

A tak jsme se vzali. Náš svatební den byl pro mě naprosto nádherný, skvělý, kouzelný a prozářený Boží milostí. Kdyby to šlo, hned bych si to zopakovala. Každému, kdo plánuje či připravuje svatbu, bych přála tak pohodové svatební přípravy a svatební den, jako jsme měli my. 

A jaké že je manželství? Krásné, hluboké, smysluplné, omilostněné... ale o tom zase někdy jindy :-).

PS.: Nemyslete si, že bylo úplně všechno jenom krásné. Občas se vyskytlo několik temných mráčků ve svatebních přípravách i ve svatebním dnu od lidí, od kterých to člověk nečeká. Našli se i takoví, pro které nebylo nic dobré. (A čím bližší lidé, tím víc to zraňuje.) Ale ustáli jsme to, vzali jsme si poučení a jedeme dál. Na druhou stranu - kdyby bylo všechno jenom super, byla by to nuda, no ne? :-)

PS2: Kdyby vás více zajímalo, jak probíhaly svatební přípravy, či jak jsme se vůbec k sobě dostali, můžete si přečíst náš blog :).