Úžasná láska

"Jak úžasná musí ta láska být, co přišla k nám o vše se rozdělit..."

"Když jsem se modlil ke svému Otci a prosil o pomoc, Má zarmoucená a osamělá duše zakoušela smrtelná muka. Přemáhala Mě tíha nejhorší nevděčnosti. Krev, která vytékala všemi póry Mého Těla a která se měla zakrátko vyřinout ze všech Mých ran, bude pro nesmírné množství duší, které budou zatraceny, zbytečná. Mnozí Mě odmítnou a mnozí Mě nebudou znát! Později proliji svou Krev za všechny a Mé zásluhy bude moci každý využít. Božská Krev! Nekonečné zásluhy! A přesto pro mnohé a mnohé duše bez užitku! 

(z knihy Umučení, kterou podle osobního zjevení sepsala Catalina Rivas)

Jak obrovská musela být ta Láska, která v obrovských mukách se vydala všem lidem napospas. Jak obrovská musela být ta Láska, která věděla, kolik lidí ji nepozná, nebude chtít poznat, kolik lidí jí pohrdne, kolik lidí ji poplive, pošlape, zničí... a přesto tato Láska se dobrovolně vydala, abychom my mohli žít. 

Ježíš věděl, co všechno Ho čeká. Věděl i to, pro kolik lidí bude Jeho oběť zbytečná. A přesto šel na smrt, podstoupil strašná, pro nás nepředstavitelná muka a nechal se přibít na kříž jako ten nejhorší z nejhorších.

Jeho Láska je tak obrovská. Je to láska mnohem větší, než když se věrně milují dva lidé. Je to něco nepochopitelného. Ve své lidskosti nejsem schopná ani dosáhnout, natož vysvětlit či nějak pochopit tuto úžasnou lásku. Je to něco tak fascinujícího, že se mi tají dech, jenom když nad tím lehce začnu rozvažovat. Nedokážu to vysvětlit, nedokážu to nějak racionálně uchopit... můžu to jenom srdcem přijmout. 

A i když si uvědomuju tuto Lásku, kterou nejsem schopná zcela pochopit, někdy na ni zapomínám a Krista znovu přibíjím svými hříchy na kříž. A On?

Ve svém nekonečném milosrdenství a obrovské Lásce mně znovu a znovu odpouští a znovu a znovu mě zahrnuje svou Láskou.

Díky Ti, Pane, za Tvou nesmírnou oběť. Nikdy nebudeme s to, abychom si pořádně uvědomili natož pořádně vyjádřili dík za Tvou oběť a za Tvou Lásku. Díky Tobě, Pane.