"Mít rád"

"Paní učitelko, co to je milovat?" zeptala se mě na praxi dívenka asi desetiletá. 
"Víš, co to je mít rád?" zeptala jsem se jí já. Vlastně jsem potřebovala získat trochu času, abych si v rychlosti uspořádala myšlenky, co to znamená pro mě "mít rád" či "milovat". Obracet se na něco v rodině v tuto chvíli nemělo smysl, jelikož vím, že tato dívenka nějaké "mít rád" v rodině nepoznala.
Moc jsem se nemýlila. Jenom zavrtěla hlavou a bylo to na mě.
"Mít rád je, když jsi s někým ráda, těšíš se na něj, zajímáš se o něj a on o tebe. Mít rád je, když ti na tom druhém záleží, staráš se o něj a máš o něj strach, když je třeba pryč."

Dívenka souhlasně a chápajícně pokyvovala hlavou.

"No, a milovat je asi tisíkrát víc." dodala jsem, abych nezamluvila to, na co se mě prve ptala. 

"Miloval tě někdy nějaký kluk?" pokračovala v rozhovoru.

"Jasně." odpověděla jsem bez váhání. Okamžitě jsem si vzpomněla na mého drahého.

"To je ten z mobilu?" zeptala se dívenka. Den předem jsem něco hledala v mobilu a ona viděla naši společnou fotku, kterou mám jako tapetu plochy.

Přikývla jsem.

"A proč se nevezmete?" ptala se bezelstně dál.

"Vezmeme se... ale až později." Na nějaké vysvětlování o tom, že je důležité nejprve spolu chodit, dobře se poznat, jestli se k sobě hodíme, zkusit si společně něco zažít a tak, nebylo moc času.

Sundala si z krku korálky. "Tohle mi dal jeden kluk. Na první pohled jsme se do sebe zamilovali. Ale teď miluju jednoho kamaráda z družiny." Usmála jsem se. Dětské lásky jsou tak krásné... Dívenka někam odběhla a za chvilku nadšeně přiběhla zpátky. 

"Já jsem mu řekla, že ho miluju. A on mi taky řekl, že mě miluje. A pak jsme si dali pusu." šeptala mi významně. Cítila jsem něco vyjímečného. Já jsem se cítila vyjímečně. Mohla jsem být svědkem zrodu lásky dvou dětí. Bylo to krásné. :-)