"Povolit a přitáhnout", řekla mi fyzioterapeutka. Po chvilce protahování některého z mých svalů mě znovu upozornila: "Povolit a s výdechem přitáhnout." Dělala jsem všechno podle jejích slov, i když to přitahování docela bolelo.
Když jsem přišla domů, zkoušela jsem to znova. Sama sobě jsem si dávala pokyny. Povolit a s výdechem přitáhnout. Po chvilce znovu. A s každým povolením jsem přitahovala víc a víc. A samozřejmě to víc a víc bolelo. Nojo, když sval skoro dva měsíce nic nedělá, tak při nějaké větší fyzické aktivitě se vzpouzí. Ale věděla jsem, že i když to bolí, je to pro moje dobro, abych se dostala opět do normálu jako před operací.
A tak mě napadlo, že ono je to tak někdy i v životě. Někdy též musíme povolit, abychom pak mohli ještě víc přitáhnout. Někdy si musíme odpočinout, abychom nabrali sil a mohli víc pracovat na daném problému. Někdy musíme v určitém úsilí trochu povolit, abychom pak zabrali víc. Někdy, když po něčem hodně toužíme, musíme občas vypnout a myslet na něco jiného, abychom pak třeba skutečně dosáhli toho, čeho chceme. (Napadají mě příklady žen, které si strašně přály otěhotnět a pořád to nešlo. Až povolily a změnily myšlenky, tak najednou bylo miminko na cestě).
Povolit a přitáhnout. Nemusíme stále tlačit "na pilu" a jet na maximum. Někdy je mnohem lepší (a možná i efektivnější) povolit a pak přitáhnout o kousek víc než předtím, i když to trochu bolí. Když totiž člověk chce všechno teď a hned, může to bolet víc a nemusí se to podařit. Nebojme se proto povolit a přitáhnout. ;)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.