Nejsem schopná...

Nejsem schopná! Nedokážu to! Nezvládnu to! Nemám na to! 

To všechno mi zní hlavou. Ale kupodivu mě nechytá panika ani mě nejímá děs a hrůza. Spíš naopak. Je v tom určitý pokoj...

Od určité doby se mi nejrůznější lidé svěřují s nejrůznějšími problémy (ať už to byli gayové, kteří se chtěli dobrat svého comming outu, nebo to byli Romové, kteří byli šikanování, nebo to byli kamarádi, kteří se s někým někde poprali a sami dostali pořádně přes pusu,... a tak bych mohla pokračovat hodně daleko, ale to tady nechci řešit). Vždy jsem si vyslechla problém daného člověka. Jak tak nad tím teď přemýšlím, tak jsem se taky vyvíjela. Od vět typu - "to zvládneš", přes "snad to dobře dopadne" jsem přistoupila k "co s tím můžeš (můžeme) dělat". Pravdou je, že všechny v podstatě používám doteď.

Nicméně v poslední době jsem si vyslechla trable mně hodně blízkých (resp. jedněch z těch nejbližších) lidí. Ano, vystřídala jsem všechny tři typy vět. A strašně moc jsem jim chtěla pomoct. A vůbec jsem nevěděla jak. Jsem moc daleko, nemůžu udělat rozhodnutí za někoho druhého apod. 

A pak mi hlavou prolétly výše zmíněná slova. Nejsem schopná to vyřešit! Nedokážu vyřešit problémy druhých lidí! Nezvládnu to! Nemám na to "spasit svět" (ani mé nejbližší).

Nejsem schopná vyřešit problémy druhých. Ale jsem schopná se za ně modlit. Jsem schopná to všechno svěřit Bohu. God is able. Bůh je schopen. Bůh může všechno. Bůh může vyřešit i neřešitelné. 

Nejsem schopná vyřešit problémy druhých. Nejsem schopná spasit či zachránit celý svět (od toho tu byl někdo jiný). Vědomí této mé neschopnosti je pro mě osvobozující. Nemusím se trápit tím, když si nebudu vědět s nějakým problémem rady. Nemusím se cítit trapně, když budu říkat, že nevím, co s tím a jak dál. A ať už se ve svém profesním či osobním životě potkám s kýmkoliv, kdo bude mít nějaký problém (a věřím, že jakožto sociální a speciální pedagog potkám takových lidí hodně), ať už se potkám s člověkem věřícím či nevěřícím, za každého z nich se můžu modlit. Každého z nich můžu předkládat Bohu. 

Nejsem schopná vyřešit problémy druhých. Ale můžu být s nimi. Můžu je nějakým způsobem podpořit. Nebo se za ně můžu modlit. A to není málo.

Díky, Pane, za toto poznání.