Všechno nebo aspoň něco o darech Božích nejen pro mě...

Studentské mše svaté

16. 10. 2013 22:45

Jsou to asi tři roky zpátky, co mi jedna známá nadšeně vyprávěla o studiu v Olomouci. A o studenstkých mších svatých, které jsou každou středu narvané mladými lidmi, kde je dobrá schOLa apod. Těšila jsem se, že až nastoupím do Olomouce, tak budu na tyto "studentské" chodit. 

Před dvěma lety jsem skutečně do Olomouce na Teologickou fakultu nastoupila. Byla jsem na první studentské mši svaté. Vzpomínám, že tenkrát na mě tzv. Sněženka (kostel Panny Marie Sněžné, kde studentské mše probíhají) působila dost tmavě. Další týden už jsem se na studentskou nedostala. Důvodem byly každotýdenní zkoušky univerzitního sboru. Vzpomínám si, že jednou jsme se sborem ve Sněžence zpívali. Tenkrát jsem řešila nějakou hlubokou osobní krizi. 

S pocitem temného kostela, který byl "svědkem" mé určité "prohry" jsem se Sněžence... ehm... ne snad uplně vyhýbala, ale nevyhledávala jsem ji. Silně k tomu přispělo i to, že všichni aspoň trochu katolicky orientovaní studenti v Olomouci se každou středu nahrnuli do Sněženky. Když tam chodí všichni, proč bych měla i já?! A tak to šlo celý prvák a snad i celý druhák. Nicméně jsem zjistila, že za dne ten kostel není tak tmavý. To jsem i několikrát šla na mši do Sněženky chvilku po poledni (což samozřejmě nemělo takové kouzlo, jako večer na studenstké, ale nevadí... :-) ).

Když jsem letos začala studovat třetí ročník na VŠ, rozhodla jsem se, že se aspoň občas do té Sněženky podívám. Přece jenom - jeden z posledních roků v Olomouci... Od začátku roku mi to vůbec nevycházelo. Vlastně ne, byla jsem tam na slavnostním zahájení akademického roku naší fakulty a pak se podívat na výzdobu v rámci projektu "Rozkvetlá Olomouc" (mimochodem - floristi Sněženku vyzdobili tak krásně, že bych si poprvé za tu dobu, co kolem Sněženky dennodenně chodím, dokázala představit svatbu v takovém kostele).

Už asi týden, možná deset dní jsem chodila s tím, že bych zašla někam na zpověď... Buď mi to časově nevyšlo, nebo kněz nezpovídal, nebo... Šla jsem ze školy kolem Sněženky, bylo už dávno po začátku mše svaté. Napadlo mě, že se tam zpovídá i v průběhu mše, tak že se tam zkusím zastavit. V kostele jsem zastavila kněze-zpovědníka téměř na odchodu, vyzpovídal mě, udělil mi rozhřešení. Rozhodla jsem se, že zůstanu po zbytek mše v kostele. Stála jsem za mřížemi a viděla jsem narvaný kostel mladých lidí. Když začala schola zpívat Svatý, svatý, měla jsem až strach se k nim přidat, protože já k nim přece nepatřím, já jsem tady jenom na návštěvě. Slabounce jsem zpívala s nimi. V tu chvíli jsem měla obrovský pocit sounáležitosti, toho, že tito lidé, i když většinu z nich vůbec neznám, mě přijímají (aniž by mnoho z nich vědělo, že tam někde vzádu stojí nějaká Marteo). Zaplavil mě pocit obrovské vděčnosti. V jednu chvilku mi přišlo až líto, že jsem do Sněženky zavítala až teď, po dvou letech. Naštěstí však mám ještě další dva roky studií v Olomouci před sebou... Můžu tedy do Sněženky zavítat častěji.

Aby všech těch milostí nebylo málo, po mši svaté jsem zcela "náhodou" potkala jednoho dobrého přítele, který mi v lecčems pomohl, kterého jsem však neviděla naživo asi tři měsíce. Úžasná setkání během jednoho večera... 

A tak mě tak napadá - jo, Hospodine, dobře jsi to vymyslel... Díky Ti za to!

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková