Všechno nebo aspoň něco o darech Božích nejen pro mě...

Poznají nás po ovoci?

20. 8. 2012 15:23

CSM 2012. Už od začátku jsem chtěla jet. Bude to pro mě první akce svého druhu. Chtěla bych nějak nabídnout své síly a možnosti pro zdárný průběh tohoto setkání. Ráda bych tam strávila čas s Bohem. Chtěla bych být současně i s mým milým. Ale bude tam tolik lidí. Co když bude pršet... Takové a podobné myšlenky se mi honily hlavou už dávno před tím, než setkání vypuklo. Před odjezdem jsem měla smíšené pocity. Na jednu stranu jsem se těšila, na stranu druhou jsem měla trochu obavy. Ale v úterý 14.8. jsem v šest ráno nadšeně nasedla do vlaku a vyjela směr Žďár nad Sázavou. První problém nastal hned při příjezdu. Kam dál? Jelikož jsem přijela poměrně brzo, nikde nebyl žádný pořadatel. No co, orientační bod Průmyslovka (centrální recepce) a tam se pozeptám. Po cestě jsem potkala dvě slečny, které byly stejně neznalé při hledání místa svého ubytování jako já. Společně jsme tedy šly aspoň kousek cesty. Příchod na školu, přilepení (růžového?!) náramku, vybalení spacáku, odchod na hlavní podium. Moje první kroky vedly do stánku signaly.cz, kde jsem chtěla alespoň do pátku dobrovolničit. Ve stánku už finišovaly přípravy, tam se řešilo to, tam ono, tam tamto... Přišla první paní, která si u nás zakoupila zboží za více jak čtyřista korun. Pro začátek docela úspěch :-). Lidé různě přicházeli a odcházeli, někteří se přišli registrovat či autorizovat, jiní jenom ze zvědavosti nahlédli, další si zakoupili některé z našich předmětů, jiní se zapojili do naší GPS Hry... Potkala jsem spoustu nových i starých známých a jsem ráda, že jsem mohla dobrovolničit na signáláckém stánku, byť to občas bylo na úkor programu. Jednou jsem např. chtěla na koncert jedné skupiny (eSPé), ale měli jsme na stánku tolik lidí, že se mně nechtělo nechávat ostatní signálníky v tom fofru samotné. O to víc mě potěšilo, když mi aspoň kousíček programu vyšel. Snažila jsem se aspoň zúčastnit mší svatých, což taky nevyšlo pokaždé. V pátek ráno jsem se dostala na modlitbu za vnitřní uzdravení. Krásný zážitek. Celkově jsem po celé setkání byla tak nějak ze všeho víc "na měkko" než jindy. Skoro ze všeho se mi tvořilo nějak vlhko pod očima :-), ale asi mi to bylo jedno. Všechno jsem odevzdávala Pánu. Nebo aspoň jsem se snažila:-) 

V pátek večer přijel i můj milý. Spoustu duchovního programu jsme mohli prožívat spolu. Pro mě to byl ohromný zážitek. Být tak blízko Pánu s milovaným člověkem, s ním se modlit, chválit Pána, adorovat... Nádherné. Jsem za to za všechno Pánu moc vděčná. Po třičtvrtěročním vztahu mám pocit, jako bychom začínali znovu, ale tak nějak líp :-).

Při každé mši hrála jedna ze tří schol (kapel). Já se docela ráda modlím skrze zpěv, takže kepely mě perfektně naladily k modlitbě. Když hráli, napadalo mě, že čest a chvála ať zaznívá ze všech koutů našemu Pánu, Ježíši Kristu. Měla-li bych vypíchnout nejsilnější zážitky, tak to byly určitě všechny mše, kterých jsem se zúčastnila (čtvrtek, pátek, sobota, neděle), sobotní vigilie spojená s obnovou biřmovacích slibů a páteční modlitba za vnitřní uzdravení. Díky Ti, Pane, za to!

Přijela jsem unavená, ale šťastná. Naplněná. S Božím pokojem, radostí a láskou v srdci. Jenže jsem hned po příjezdu na byt "vyjela" po mém spolubydlícím. Mrzelo mě to, že jsem si takovou blbostí zkazila tak krásný týden. Omluvila jsem se mu. Když jsem pak nad tím přemýšlela, napadlo mě, že přece nezahodím jenom tak to obrovské množství milostí, které jsem načerpala ve Žďáru. Učinila jsem několik rozhodnutí: Chci následovat Krista i v těžkých chvílích (už do Žďáru jsem jela s tím, že si chci vyprosit sílu ke zvládání určitých zkoušek a těžkostí, ve kterých víc prohrávám než vítězím). Chci se stát součastí nějakého společenství (společenství hledám už rok, co jsem v Olomouci a zatím nic. Ale teď chci aktivně něco hledat, ať nejsem na víru sama). Chci nějak nabídnout své možnosti a dary pro druhé lidi, nějak se angažovat v církvi. Je teď na mně, aby nezůstalo jenom u rozhodnutí, ale abych se odhodlala i k činu... ale věřím, že s pomocí Boží to půjde.

Pane, díky za Tvé milosti. Díky, že jsem se mohla zúčastnit tohoto setkání. Díky za všechna Tvá obdarování, která jsi mi dal během tohoto setkání. Díky, že jsem mohla zažít Tvou přítomnost a blízkost. Díky!

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková