Všechno nebo aspoň něco o darech Božích nejen pro mě...

Postřehy Zn. Žďár

28. 8. 2012 21:58

Už je tomu pár dní, co skončilo Celostátní setkání mládeže ve Žďáru nad Sázavou. Člověk stihl dospat, utřídit myšlenky... I já chci napsat několik postřehů a myšlenek, které mě zaujaly či oslovily...

Cesta vlakem do Žďáru. Spím, když tu kousek před Brnem přijdou dvě dámy. Povídají si tak, že nelze ve spánku pokračovat. Ještě to chvilku zkouším, ale místo toho se (ač nechtěně) zaposlouchám do jejich hovoru. Přijde řeč na kostel. No jo, dámy jsou z vesnice, kde se ví všechno. I to, kdo do kostela chodí a nechodí. Jedna povídá: "Měla bych se pomodlit. Ale moc se mi nechce. Tak jdu na to." Napadá mě, že když se MUSÍ modlit, ať se radši nemodlí... Poté, co dáma poznamená, že tomu moc nedala, tak zabředáme do hovoru o víře, o starém Zákoně, o Ježíši... V Brně se rozloučíme a jdeme si každá po svém. Ale příjemný začátek :-).

Církev jako společenství. Součástí setkání jsou každodenní mše. Fascinuje mě, že každou mši či jinou velkou bohoslužbu vede některý z biskupů. Přední církevní autority se s láskou ve svých slovech sklání nad námi mladými, kteří sedíme na trávě. (Povšimněte si toho kontrastu - vážený biskup, autorita církve, který se setkává s jinými hodnostáři a nejrůznějšími váženými lidmi promlouvá srozumitelnou řečí k mladým, často zraněným lidem, kteří mnohdy nemůžou vybřednout ze svých problémů, starostí, těžkostí, pádů. Tráva je zde krásným symbolem obyčejnosti mladých lidí.)

Stánek signaly.cz. Dobrovolničím na stánku. Hned první den tam zůstávám sama, neboť ostatní odešli na oběd. Přichází paní, která si u nás nakoupí za více jak 400 :-). Další dny se autorizuje. Podle informací jsem za jeden den zvládla asi 70 autorizací... Nějak nechápu, jak jsem to dokázala... ale příjemné zjištění :-).

Navazování kontaktů. Jdu po ulici a vidím spoustu mladých, nadšených lidí. Vidím je prvně, ale nemám strach je oslovit, dát se s nimi do řeči. Pravda, když jsem se zeptala jednoho mladíka, který šel o berlích, jestli je u něj všechno v pohodě, koukal na mě poněkud vyděšeně :D. Ale jinak jsem se dala do řeči s jedním z bratrů dominikánů, kteří působí v Olomouci (a dokonce mě po návratu do Olomouce při dominikánské mši poznal). Popovídala jsem s několika sestrami z různých řádů, s kněžími, s ostatními účastníky...:)

Přátelství. Na signáláckém stánku se nechal registrovat a posléze i autorizovat jeden mladík. Čas od času za námi na stánek přišel, chvilku jsme popovídali. Několikrát mi přinesl večeři (měli jsme na stánku tolik lidí, že jsem nemohla odejít), jednou mi přinesl i oběd. Vždycky když jsme se potkali, tak jsme prohodili aspoň pár slov. Jednou jsme se bavili i o vážných věcech. Ale nebyl jediný. Bylo jich takových víc :-)

Sprchování. Středeční mši jsem se rozhodla obětovat pro sprchu. Asi to není nejlepší, ale věděla jsem, že jindy bych se do sprchy asi nedostala. Když jsem konečně po dlouhém obcházení v podstatě celého areálu našla sprchy "Johnny servis" (každý mě totiž posílal někam jinam), tak jsem vlezla do sprchy... a velmi rychle vylezla. Tak studenou, ehm, ledovou vodu jsem nezažila už dlouho. Příště jsem se "vecpala" do vozíčkářské sprchy na naší škole, kde byla i krásně teplá voda. Už jsem byla spokojená :-).

Organizace. Všechno je perfektně připravené. Z pohledu účastníka-dobrovolníka všechno klape. Oceňuju, jak mají organizátoři všechno zajištěné tak, aby to fungovalo k co největší spokojenosti všech zúčastněných. Do konce setkání nemám pocit, že by něco "neklapalo", že by něco bylo špatně, že by se něco vyloženě nepovedlo (až na Karla, který se po celé setkání neukázal :D).

Povídání. Přišla za mnou moje dobrá kamarádka ze Strážnice. Kterýsi den večer, začínal hlavní program, ona přišla do našeho signáláckého stánku se slovy: "Prosím, potřebuju si s někým popovídat. Můžeš?" Hned jsem všeho nechala a šly jsme se projít. Brala jsem to jako službu pro druhého... Snad se jí aspoň trochu ulevilo.

Adorace a modlitby. V pátek k večeru přijel můj drahý. Poprosil mě, zda bych s ním nešla na adoraci. Šla jsem velmi ráda. Společně jsme se pak zúčastňovali mší svatých, společných modliteb, pouti rodin. Ohromný zážitek s milovaným člověkem chválit a uctívat Boha...

Křížek. Jedno odpoledne za mnou na stánek přišla jedna známá. Dala mi do ruky misijní křížek se slovy: "Marteo, to je pro tebe." Zůstala jsem stát jako opařená. Vůbec jsem to nečekala, ale moc mě potěšila. Stále ho nosím na ruce :-)

Svátost smíření. Kterýsi den odpoledne jsem se rozhodla pro svátost smíření. Podle brožurky jsem předpokládala, že nějaký kněz bude přítomen, načež jsem se dozvěděla, že právě v tuto hodinu se nezpovídá. Tak se aspoň připravím, napadalo mě. Přišla jsem do Barbaru, kde jsem potkala známého kněze. "Ahoj, prosím tě, co děláš teď tak deset minut? Mohla bych jít k tobě ke zpovědi?" "Jo jasně, tak se připrav, já hned přijdu." Sedli jsme na místa ke zpovědi určená. "Tak víš co, Marteo, já teď udělám kříž a to je tak jediné, co udělám. Nebudu nic říkat. Je to mezi tebou a Pánem Bohem, On tě zná nejlíp, On ví, jak to máš." Nakonec se z toho vyklubal asi půlhodinový rozhovor... ehm, spíše monolog kněze :-). Ale byla to krásná zpověď.

Doznívání setkání. Schválně do Žďáru jsem si koupila obyčejné bílé kroksy (boty s dírkama), které jsem si tam chtěla popsat, pokreslit. A skutečně. Napsala jsem si slova, která mě povzbuzovala (např. Ježíš Tě miluje. Přijď Duchu Svatý apod.). V kroksech chodím stále (přece jenom to jsou pohodlné botky :) ). Pár dní zpátky jsem stála frontu na záchod v kostele (mimochodem u Dominikánů v Olomouci). Stála tam se mnou jedna paní, která mi povídá: "Já se dívám, co to máte napsáno na těch botách?" "To mám různé hesla, co mě povzbuzují." "Aha, a kde jste si to napsala?" "Já jsem byla na celostátním setkání mládeže ve Žďáru... tak tam." "No, je to moc pěkné, moc se mi to líbí." :-)

Tak tak :-). Dík Pánu za všechno, co jsem tam mohla prožít :-).

Zobrazeno 1677×

Komentáře

Marteo

Děkuji předem! A děkuji ještě jednou opožděně za ten Žďár ;) :-)

VaškoZajko

neni zac akurat pisem aj ja o dijecezku aarcidiejecezku a vymazal som si clanok parada

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková