Bůh se stará

"Křtem jsme se stali Božími dětmi. A můžeme si být jisti, že Bůh se stará o to, co Mu patří." (slova J. Graubnera při jedné promluvě ve Strážnici)

Duben: Nadšeně jsem si sehnala byt v Olomouci s tím, že si seženu i brigádu v Olomouci. 

Květen: Díky spolužačce jsem se dostala do jedné cukrárny. Výborně, mám brigádu. Ale ouha. Paní tam má docela dost brigádnic, takže si zde asi nevydělám. Maximálně přivydělám... ale nevydělám. Dostala jsem nabídku z mého bývalého "pracoviště" (och, pracoviště, jak honosně nazývám místo, kde jsem celé loňské léto běhala s talíři a pivem jak utržená z řetězu... ale zase sem si tam vydělala docela slušné penízky), abych tam šla pracovat i letos. Padlo rozhodnutí: Ne, zůstanu v Olomouci. Mám tu byt a je to blíž k mému milému. 

Červen: Přestěhovala jsem se na byt. Ještě jsem dokončovala nejrůznější povinnosti ve škole. Do toho jsem hledala brigády. Jednou jsem šla nabízet předražené výrobky (o tom, jak to dopadlo, si můžete přečíst zde https://marteo.signaly.cz/1206/penize-nejsou-vsechno ). Navštívila jsem několik restaurací, nikde mě nechtěli. Začala jsem chodit na kurz finančního poradenství, jen abych měla nějaké peníze. Jenomže věděla jsem, že potřebuju peníze když ne hned, tak aspoň brzy. Musím zaplatit nájem, z něčeho žít, z něčeho být šacena... Na kurzu slibovali velké peníze. Ale musíte nejprve projít školením, které trvá asi čtvrt roku a pak se snažit a být dobří. A do toho ke mně mluvil Pán: Neměj starost o svůj život, co budeš jíst, ani o tělo, co budeš mít na sebe. Pohleď na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je tvůj nebeský Otec živí. Což nejsi o mnoho cennější? (Srov. Mt 6, 25-26). Věděla jsem, že Pán se stará... Ale copak, Pane, to nevidíš?? Potřebuju nutně brigádu, abych měla peníze, abych mohla zaplatit všechny nutné výdaje... Absence brigády byla jako strašák. Musela jsem na to pořád myslet (A pak že člověk nemá být ve stresu, napadalo mě). Ale stále jsem to svěřovala do Božích rukou. Když jsem šla do každé restaurace se ptát na brigádu, tak jsem začínala v duchu S pomocí Boží. Pořád nic. Po několika týdnech poněkud zoufalého shánění brigády mě napadalo, že bych přece jenom mohla jít do Strážnice...

Červenec: Nepřestávám v hledání brigády. Občas si to představuju jako hurvínek válku. Že totiž přijdu do restaurace a oni mi téměř padnou k nohám a hned mě přijmou. Jsem já to ale naivní :D Ale v jedné restauraci zažiju drobný zázrak: Tak přijďte zítra si to zkusit. Hurá, hurá, hurá. Vidím, že karty se začínají obracet, ale ještě nemám vyhráno. Pořád je tu nejistota, že mě nebudou chtít (taky se mi to už tak párkrát stalo, že jsem přišla na zkoušku a nic z toho nebylo). V tu chvíli mi přijde SMSka od spolužačky: Sháníš ještě brigádu? Hned odpovídám, že beru cokoliv. Přichází další SMSka: Potřebuju za sebe nějakou náhradu. Dala jsem Tvoje číslo šéfové a snad se Ti ozvou. V úžasu docela nechápu, co to má znamenat. Ale jsem vděčná. Jí i Pánu. Druhý den jdu na zkoušku do restaurace a hned dostanu vydělané penízky (což se mi náramně hodí, peníze jsou potřeba vždycky). Jestli však dosud se děly drobné zázraky, další den (mimochodem slavnost Sv. Cyrila a Metoděje) se zázraky jenom hrnou. Zavolali mi z brigády od kamarádky, že mám v pondělí přijít. O pár hodin později zavolali z restaurace, ať přijdu. Haleluja, sláva... Jsem nadšená a v duchu si říkám: Pane, co to má znamenat? Docela nechápu... měsíc se snažím najít brigádu, furt nic a najednou mám dvě... Hospodine, jsi úžasný. Díky Ti, že se o mě tak staráš. Buď pochváleno Tvé svaté jméno. Díky, Pane, díky. Napadá mě, že Pán Bůh se fakt o své děti stará. A i když nám neodpoví hned na naše volání, odpoví, až je to pro nás nejlepší a vede nás cestou, která je pro nás nejlepší. Bože, díky! Aby toho nebylo málo, tak jsem večer zjistila, že mi přišly z univerzity nějaké peníze. Mohla jsem hned zaplatit nájemné. Do té doby jsem prve řešila, z čeho to zaplatím (nějaké peníze mi dali rodiče, ale neměla jsem celou částku). Pak jsem počítala, jak dlouho musím pracovat, abych si vydělala na zbytek. A najednou byl problém vyřešen. Hospodine, díky, že se o nás tak staráš! Takže poučení na závěr? Důvěřujme Pánu, On se o nás postará. :)