Do Společenství čistých srdcí (SČS) jsem vstoupila v únoru 2008. Byla jsem mladá, naivní a aktivní. Brala jsem to tak, že předmanželská čistota by měla být samozřejmostí všech křesťanů. A pokud to tak nebylo v okruhu mých přátel, vnitřně jsem se nad tím pohoršovala. Stala jsem se mluvčí SČS a neúnavně jsem obhajovala hodnoty, které se v dnešní době už moc neřeší.
Zlom nastal v okamžiku, kdy jsem měla několik úletů s cizími kluky. Uvědomila jsem si, že tělesnost do vztahu patří a že je velmi těžké vydržet v čistotě až do svatby. Začala jsem být tolerantnější k lidem, kteří si lásku projevovali sexem už před svatbou.
Po třech letech mého fungování v SČS jsem začala řešit, k čemu mně osobně toto společenství je. Věděla jsem, že toto společenství je dobré. Člověk pozná lidi „na stejné vlně“, kteří mají podobné názory na život. Každý den se za člověka modlí stovka dalších lidí. Ale stejně, proč tam patřím JÁ? Když je člověk v pokušení něco udělat, tak je v tom sám. A když člověk chce něco udělat, stejně to udělá a společenství mu nepomůže. Navíc jsem křesťan a chci brát svou víru vážně i se 6. přikázáním, tak proč se sdružovat do nějakého společenství? Pochopila jsem, že SČS je dobrým evangelizačním prostředkem – člověk před těmi z venku (nevěřící) nevypadá jako jediný blázen, který se rozhodl plout proti proudu, ale je takových bláznů víc. Vykročila jsem do nové éry svého působení v SČS, ovšem už ne jako mluvčí, ale jako obyčejný a podstatně smířlivější a tolerantnější člen.
Každý člověk má své boje a ani já nejsem výjimkou. Začala jsem bojovat sama se sebou, se svou tělesností. Někdy jsem padala dost bolestně, ale stále jsem chtěla růst v čistotě. Díky Bohu jsem mohla po každém pádu vstát znovu a s pomocí Boží jít do nového boje. A při tom všem jsem stále hledala člověka, na kterého bych se mohla spolehnout, se kterým bych mohla sdílet všechny své radosti a starosti. Stále jsem někoho hledala a stále marně. Tak jsem s tím sekla. A právě v tu dobu jsem poznala muže, který mi dal světlo do mých stesků, muže, s nímž mám odvahu snít a sny dostávají konkrétní podobu. S oním mužem jsme spolu začali chodit a vzájemně se poznávat. Samozřejmě nechybí ani tělesné poznávání se, které často přesahuje hranice „chození dvou křesťanů“. Často padáme, ale víme, že stále máme šanci začít znovu. Stále chceme znovu a znovu směřovat k Bohu, který nás miluje za všech okolností.
Ve Společenství čistých srdcí jsem 4 roky. Díky němu jsem poznala spoustu nových lidí, míst, životních příběhů... ale především jsem pochopila jednu věc – i když je člověk slabý, Bůh ho miluje a pozvedá ze všech pádů. A s Ježíšem můžeme každý boj vyhrát, protože On už zlo překonal. A i když člověk padne ještě tisíckrát, Ježíš mu stále dává novou šanci začít znovu. Bohu díky za to.
Myslím si, že Bůh ve své dokonalosti po nás samozřejmě chce jenom to nejlepší... (Bohu díky za to)... nicméně myslím si, že Bůh nás taky nejlíp zná a ví, že jsme všichni jenom lidé... slabí a hříšní. On jediný zná dokonale naše boje a pokušení a to, jak všechno prožíváme... A to, že já se už nedívám skrz prsty na ty, kteří nedrží předmanželskou čistotu, na tom já osobně nevidím nic špatného... Ba naopak jsem ráda, že jsem se posunula... a i přesto, že jsem tolerantnější k ostatním, já sama chci žít předmanželsky čistý vztah. Sama jsem kdysi obhajovala, proč je to dobré...a věřila jsem tomu. Nevidím důvod, proč bych teď se měla chovat jinak (alespoň sama před sebou a svým svědomím)... i když je to těžké, vím, že stojí za to vytrvat a budu (budeme) o čistotu bojovat jak nejvíc to půjde.
Jenom se teď dokážu bavit s nesezdanými lidmi o sexu a nemám pocit, že buďto oni jsou největší vyvrhelové nebo že já jsem největší blázen, když ti dva spolu spí před svatbou...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.